Kapela

Členové kapely

Petr Kortánek

Sólová kytara

Když pominu dětské hračky jako tahací harmoniku, saxofon a pod. tak jsem s hraním začal asi v 6-ti letech na tátovu mandolínu. Poslouchal jsem stále dokola LP Ivana Mládka a snažil se něco takového zabrnkat. Později jsem dostal k Vánocům dětské banjo, tak z toho jsem měl velkou radost. Na kytaru jsem začal asi v 10-ti letech. Někdy ve 13 letech jsme s Vaškem Lívancem (zpěv), Pepou Bardou (basa)a Lubošem Petříkem (bicí) založili kapelu Paradox. Sice se to jmenovalo nejdřív Gappa, Tajfun apod., ale základní složení kapely bylo už neměnné. První vystoupení jsme měli v 15-ti letech na školním večírku v jídelně školy v Chyškách. Zesilovače z rádia a z magnetofonu Sonet Duo, půjčený bicí od dechovky…. Jo byla to sranda😀. Hráli jsme taky pár věcí od Olympiku, tak jsme později přibrali do kapely ještě Pepíka Špánka na klávesy a sestava byla kompletní. V 17-ti letech jsme udělali přehrávky a začali hrát na zábavách až do 19-ti let, do vojny. Po vojně jsem asi 10 let nehrál a ani mi to nechybělo, měl jsem jinou zábavu – manželku, děti 😀. Pak jsme udělali s klukama z kapely vzpomínkový koncert po deseti letech v Chyškách, který měl velký úspěch a který odstartoval další moje muzicírování. Z původní sestavy jsem však zůstal sám, to byl taky důvod proč jsem Paradox přejmenoval na PARADOXY. Postupně se pak v kapele prostřídalo pár muzikantů až do nynější sestavy, s kterou to doufám už dohrajeme do šťastného konce😉. Teď jsem si právě uvědomil, že jsem za celou dobu z žádné kapely neodešel a ani do žádné nové nevstoupil, takže celkem asi nuda, co😉.

Jaromír Kabát

Sólová kytara

No prošel jsem toho dost, jsem ročník 1961😊. Tak písnu jen první kapelu a hlavní milníky. První kapela byla Michellin (postava z francouzkých pověstí) v roce 1977..já-kytara, Jarda Kučera-bicí, Roman Soukup-kytara, Pavel Strnad-basa, Martin Vokroj-klávesy. Hráli jsme v KM Milevsko při diskotékách. Pak to byla nová sestava Allegro v roce 1980. No a pak už jsem hrál v různých sestavách s bráchou Petrem, kdy asi nej formace byla posledni formace Kentaur. V 1993 jsem nastoupil do Fantomu. Tam jsem působil až do 2007. Pak jsem už nehrál nikde, pouze při fantomáckých výročních koncertech až do 2011, kdy jsem si chtěl zkusit zahrát s tehdejší staronovou sestavou Paradoxy, kde už působil opět brácha Petr. Lákala mě především jejich vlastní tvorba. Zpočátku jsem to ale moc nedával, nemohl jsem se vejít a přizpůsobit se kytaře Petra Kortánka, ale myslím, že už jsme se nějak porovnali a vzájemně to teď spolu celkem šlape..aspoň já to tak vnímám. Konec hlášení v českém jazyce😃😃😃.

Petr Kabát

Basa

Dokud hraješ, tak žiješ. Takže pařit🎸, pařit🎸, pařit🎸, pařit🎸, pařit🎸a zase pařit 🎸🎸🤷‍♂️😂

Martin Jindrák

Zpěv

Vlastně nevím od kdy začít, muzika mě provázela v podstatě úplně od narození. Moje skutečná první kapela, ale vznikla až po vojně, když jsem začal jezdit do Chyšek více než na návštěvu k prababičce. Hráli jsme všelijaké převzaté věci většinou i country a folkrock. Jmenovala se Tři Bečky i přesto že v ní v době největšího rozpuku působilo i 11 muzikantů a hrát se mohlo pořád. Ovšem celou dobu jsem toužil dělat něco svého nebo něco tvořit. Pak přišla z nenadání výzva od kapely Paradox, kterou zkoušel tehdy pro mě neznámý Petr Kortánek v tu dobu probudit z kómatu. V podstatě byl ale sám, kdo to ze starý sestavy chtěl, a tak k sobě sháněl zbytek. Přišel jsem na zkoušku a když Petr šáhnul na struny, věděl jsem, že to je to co toužím zkusit. Asi po roce se ovšem tohle seskupení poněkud rozpadlo. Myslel jsem si tenkrát, že je to konec. Mezitím přišla nabídka od kapely Matyas, která hledala zpěváka, a tak jsem to zkusil, pár zkoušek, pár zábav, ale nějak jsem se nemohl najít. Datumy nepíšu, za prvé si je nepamatuju a za druhé nejsou důležité. Vím jen, že to bylo těsně před chyšeckou poutí, když jsem se nad ránem objevil v jednom milevském klubu. Pamatuju si to jako dneska. Stál jsem u jukeboxu a najednou se objevil týpek, co se mu líbili stejné věci jako mně a po pár pivech jsme si vyměnili čísla, že mi prý zavolá páč hraje na basu a má kámoše s bicíma. Druhý den jsem potkal na pouti v Chyškách Petra Kortánků a pověděl jsem mu, co jsem domluvil. Ani jeden z nás nevěřil, že se někdo ozve. Ale večer volal Petr Kabát, že prý mluvil s Vráťou Fořtem a další týden byla zkouška ovšem kapely Paradoxy. V kapele s námi hrála v tu dobu ještě Tereza Kortánková a později se vyměnil mistr bicích Vráťa Fořt s Ondrou Piroutkem, pak Terka odešla na mateřskou a odstěhovala se a Ondra se za bicími nechal vystřídat mým synem Kubou. Opravdu nevím přesně, kdy to začalo a opravdu ani netuším, kdy to skončí, jen vím, že je můj život díky muzice (a to i přes čtyřku z hudební výchovy na základce) bohatší a opravdovější, a díky lidem, které jsem díky ní potkal ten nejlepší jaký si jen můžu přát. Rámusu zdar.

Jakub Jindrák

Bicí

Už jako malý kluk jsem vařečkama mlátil do hrnců a do různých kýblu, aby měl každý jiný zvuk. Ale na velké bicí hraju od 7 let🥁. Na hudební cestu mě připravili v Základní umělecké škole v Sedlčanech. Prošel jsem dechovým orchestrem paní Moniky Podrázké, dále dětskou kapelou 8.Rock a v neposlední řadě orchestrem Infinity Melody pod vedením Jana Marhoula, která pro mě byla v mém hudebním životě jedním z křižovatek. K hudbě jsem byl vedený od malička, samozřejmě nehraju jen na bicí, ale ovládám taky kytaru. Dále se ještě učím na heligonku, ukulele a violoncello. V kapele Paradoxy jsem od roku 2022 a doufám, že ještě nějaký pátek budu. S klukama je totiž radost hrát.😉

Historie kapely

Kapela Paradoxy se původně jmenovala Paradox a vznikla v Chyškách. Založili ji kluci, kteří byli prakticky z jedné vesnice a spolužáci ze školy, měli z rodin jisté hudební základy a hlavně talent, takže jako první veřejné vystoupení Paradoxu šlo o hraní na školní besídce k MDŽ, když jim bylo asi 13 let, to bylo v roce 1977. Další ovlivnění „dělat muziku“, byl tehdejší koncert Olympicu v KD Chyšky, kde měli odpolední a večerní vystoupení. Jako kluci pomáhali nosit bedny a mohli se dívat na muzikanty ze zákulisí, tak je to pohltilo naplno a šli do toho.

Kapela Paradox začala hrát na zábavách v okolí Milevska, když bylo klukům 15 let, hráli prakticky každý víkend a tehdy chodilo na zábavy běžně 1000 lidí a více. Toto trvalo tak 3 roky, respektive do odchodu kluků na tehdejší povinnou dvouletou vojenskou službu. Po návratu se ještě pokusili o znovuoživení Paradoxu, ale už se jim to nastartovat nepovedlo. Přišly rodiny a jiné starosti, prostě život šel dál a na muziku nebyl čas.

Písničky Paradoxu by bylo škoda úplně zapomenout, tak po nějaké době vznikla kapela Paradoxy, protože mezitím už vznikl plzeňský Paradox, tak aby se to nepletlo. U tohoto uskupení bylo myslím nejdůležitější, že tam byl Petr Kortánek a nově zpěvák Martin Jindrák. Tehdy se Paradoxy potýkaly s častou výměnou ostatních členů a vlastně už skoro zase nehrály, než jsme se jednou potkali s Martinem v Milevsku někdy nad ránem na barové židli jednoho milevského baru. Značně posilněni alkoholem jsme se domluvili, že on má kapelu a nemá basu a bicí, a já mu říkal, že mám basu a bicí a nemám kapelu. Druhý den jsem našel v kapse lístek s nějakým telefonním číslem, tak jsem tam zavolal, trochu jsme si oba vzpomněli a od té doby tak nějak spolu fungujeme už 15 let. Kapela Paradoxy tedy ožila, udělaly se první nahrávky na CD a hlavně jsme si všichni sedli lidsky, čehož si vážím úplně nejvíc.